Indigový zpravodaj

Dáši, já kdybych neměla ten svůj smysl pro humor, tak to v práci už nevydržím. Většina navakcinovaných, první ochutnávku šikany nás normálních už mám za sebou a přišla dřív, než jsem čekala. Ale jsem bojovník a vnitřní síly mám taky dost, tak se nedám...

No, to je ono, že otevřených duší zas tak masový poměr není. Katolická morálka je pro mě nepochopitelná záležitost, stejně jako klasická křesťanská víra. Proti Ježíšu Kristovi nic nenamítám, to je svatý spirit, ale křesťanství jako takové je pro mě morbidní ideologie. A v naší bělošské společnosti je křesťanství dejme tomu už za zenitem, ale co takový islám? Pravověrný křesťan očekává, že se otevře nebe a znovu sem sestoupí Ježíš a neberou to jako nějakou alegorii. A pravověrný muslim očekává, že se nenávratně v celém světě rozšíří muslimská víra a všude bude chalifát. Kdyby se takto smýšlející křesťan a muslim dozvěděli, že už v počátcích jejich náboženství se v tom motali mimozemšťani a ne vždy to bylo jen a jen nevinné a svaté, tak je trefí šlak. A u těch muslimů se do toho míchá ještě ta realita, že mnozí se vlivem válečného utrpení k víře upnuli úplně fanaticky.
Přitom ta realita existence alienů s vysokým spiritem a jejich bytí tady na zemi je naplnění těch náboženských ideologií, ale chce to velkodušnější náhled.
U nás a všeobecně ve vyspělém světě už přecházíme spíš k té všeobecné mystice, kombinujeme to s fyzikou, snažíme se o vědečtější pojetí – takže u nás už by to třeba šlo. Jenže jakmile alieni přistanou oficiálně na jednom místě světa, neutají se to a bude to záležitost světová a bude se to rázem týkat všech kultur.
Takoví, jako my, pak budeme prostředníci, co budou pomáhat těm, co to takto snadno neberou. Nábožensky smýšlejícím, ateistům a dalším.
Logicky a jasně je evidentně schopno myslet méně lidí, než by člověk doufal, protože jestli někomu připadají mimozemské společnosti nereálné, tak je kapku na hlavu a má zamžené myšlení.

Clovek se muze strhat davanim si hnaty za krk, kdyz neni MILOST od ZDROJE..Marna snaha.

Velkou dobu se tady zdržovala loď. Asi hodinu, jen tak si jezdila sem a tam a zastavovala se. Napadlo mě, že mě zkouší a tak jsem to naprášila spolubydlícímu, ať se jde podívat. Její reakce byla: ještě že už jsou pryč.
Nebyli, viseli tam.
Já k tomu nemám co dodat, dobrou noc.

To je právě to, že je mysl vidí jedině, když to dovolí. Asi je to nějaký sebeobranný instinkt, jakmile je mysl v chaosu a taková událost by člověka psychicky vážně ohrozila, tak nevidí. Já je vidím napůl, zvládám vídat jejich "mraky" světýlek bez nějakého zvláštního emocionálního rozruchu, ale to je vzácné, běžně je vídávám jako polosvětelný bod plující oblohou, se kterým můžu měnit směr, záleží na domluvě a to se mi podařilo v té intenzitě i vyfotit - je to slaboučké a subtilní, ale na fotce to je. A pak je zvládám ještě vidět vyloženě 4D, že na fyzické rovině nejsou vidět, vidím jejich lodě v astroobrysech, spíš je tuším a u toho mívám paradoxně největší strach, protože se přibližují a jsou najednou tak nějak hodně blízko.
Až to člověku musí dojít v plné parádě - a mysl třeba i začne kolabovat, bláznit. Ona to není sranda, musí se pomalu a zároveň dost rychle.

A mně zase dost dělá problém to jejich stoprocentní maskování, pořád to skrývání. Je lepší, když se ukážou, tak jak to mají, a ne stále to schovávání 100%. Je ta loď velká 10km? Nevadí, ale ať to normálně ukážou, bez schovávaček. Něco na tom není fér. Plus ta komunikace, ať to řeknou a domluvíme se, jakýpak co pak.

To znám, tenhle pocit - byly doby, kdy jsem v listopadu 2019 čučela tak dlouho do šedého nebe, kde se nic nedělo, až mi došlo, že přesně vím, co čekám - kde je to polosvětlo, co si rychle křižuje oblohou a je nepřehlednutelné, i když vlastně není ? Kde je ta diskoška na nebi, co pro mě dělali v létě? Tak mi došlo, že už jsem je viděla a že nemám pravdu se svými nátlaky na ně "jak tomu mám věřit, když jsem je nikdy neviděla???" Pak mi sem tam blikli na nebi a začali se zase víc ukazovat. On v tom existuje takový zvláštní fenomén šílející mysli. Protože se nakonec může stát, že člověku budou tancovat před očima na nebi a on na ně stejně bude pořvávat "kde jste jako???".
A taky jsem zažila, že se mi jeden večer v minulém roce ukázali na nebi víc, začali i viditelně výrazně blikat, měnit směr a já to prostě v tu chvíli nezvládala, začala jsem se psychicky kroutit, blbě se smát, všechno se mi začalo sypat. Udělali to, aby mi došlo, že to, co si tak vynucuju, mě může snadno rozsypat. Od té doby se je snažím přijmout víc, na klidové bázi a netlačit na pilu, dnes už snesu jejich jasné důkazy na nebi, aniž bych z toho nějak zvlášť vyšilovala, už to beru klidněji.
A v tom 4D, na té neviditelné bázi, mi taky ukázali, jak veliké jsou jejich lodě, které mají jako základny a je to hodně divný pocit - pořád je to podobné tomu hrůznému dojmu ze slavné scény filmu Den nezávislosti. I když vím, že nejsou nepřátelští a jejich základna nemá nijak ohavný tvar, či vyzařování, tak obrovský objekt ve vzduchu pořád vyvolává děs, nejsme na to zvyklí.
Kdyby se náhle objevily ve vzduchu obrovské X km velké lodě, vyvolalo by to šílenou paniku.

Je par dni do konce srpna a globalne ve vsech jazycich ma byt sdelena pravda a zahajena Gesara. Jelikoz jsem za poslednich 50 let zocelen marnymi daty , vyroluji oboci udivem,kdyz se tak do 1 zari stane. To i manzelka procitne a vyjdeme spolu z Pevnosti Apacu v Bronxu.....

Dobré ráno Korendore, uvidíme. Ale protože jsem netrpělivec obecný, tak jsem si to včera začala tvořit ve své mysli, aby se to konečně dělo...Naše myšlenky tvoří realitu no ne. Alespoň tím trošku pomohu... :-)

Když jsem posledně pracovala s energií menhirů a Slovanského hradiště, oznamovaly mi ukončení programu. Už to opakovaly před tím několikrát, takže jsem si říkala: No dobrá, už aby to bylo. Včera ale po mně chtěly něco úplně jiného, nastartovat nový program směrem na východ nebo sever. Bylo to mnohem klidnější než jindy. Myslím, že každá naše pozitivní myšlenka má nyní mnohem větší sílu i podporu dalších láskyplných sil. Zdravím:-) Alena

No, kéž by, ale tak závratnému datu taky moc nedávám. Doufám, že se věci začnou hýbat víc na podzim a stěžejní by měl být příští rok 2022. Doufám, že nebudeme zklamaní.

99 procent lidí o sobě publikuje vlastnosti, které ale ve skutečnosti nemají,ale podvědově je chtějí. Jedno procento lidí mohou ta setkávání uskutečnot,ale je tu riziko lidských nedokonalostí,i přes vrozené vlastnosti,které se mohou ostatním zdát bizarní. Takových spolku byla fura,např. Spolek PSYCHE,který duvěrně znám od svého otce a zejména jeho peripetie. Takže Brunton měl pravdu..Uryvek z jeho knihy. https://newtube.app/user/yandex/e5C5mMs

Ten poměr 99% a 1% je myslím si příliš krutý. Nad naší planetou prokazatelně létají mimozemské civilizace a mají s námi jednotlivci telepatický kontakt. Tato záležitost se týká mnoha lidí, podle záměru, podle úkolu. Mnoho lidí tuto záležitost prožívá svým vlastním způsobem a velice těžko se odhaduje, u koho je to útok zlých sil, u koho dobré vedení. U mě osobně to byla válka světla a temnoty,Galaktická federace versus NWO.
Mám na mysli a paměti svého léčitele, který mě mnohorát pomocí exorcistické modlitby dostával z průšvihů. Když jsem u něj byla naposledy, vyjádřil názor, že jsem napadená démony a že nevěří, že by se tu nějaká mimozemská dobrá civilizace angažovala, proč by to dělala a já mu oponovala, že bohužel nevím, co mám dělat, protože jsem si jistá, že se té záležitosti nedokážu vzdát a že budu se svými telepatickými kontakty mluvit dál. Mlčeli jsme, dívali se na sebe a pak mě napadlo, udělejte to podle kosmického zákona a on to hned řekl. Souhlasila jsem. Udělal exorcismus, v dobré naději jsme se rozloučili. Bohužel v létě toho roku zemřel. V den, kdy jsem vyhlásila NWO zlým silám válku naplno a jak Kozina prohlásila, že do roka a do dne temní sejdou. Což se následujícího roku 2020 ukázalo jako pravda ze tří čtvrtin. Vyplatilo se to.
Bylo mu 65 let. A já vím, že udělal vše naprosto dobře a neudělal jedinou chybu. Byl a je to velký duch, ale mimozemšťany už nedával. Vše tak muselo být. Odešel, aby mohl být šťastný.

Ale v něčem je to vyjádření o psychospirituálních spolcích naprosto pravdivé - mám dojem, že věc, která se děje, je obrovská a že naše přehnaná očekávání ve věci osobních setkání a kolektivních činů by mohly mít i nehezké následky a že je lepší příliš netlačit na pilu.
Věci mystiky a exopolitiky jsou nové, v soudobých podmínkách naprosto experimentální kor ve vztahu s těmi alieny. A točí se v tom mnoho obrovských osobních příběhů, krásných, tragických, hlavně je to brutální hra s naší psychikou, individuální i kolektivní, celá věc je velice náročná pro všechny a ve hře je mnoho emocí, vypětí a stresu.

Ohledně setkávání je to těžké ,každému funguje něco jiného a má tu svoji pravdu.. Také se snaží být někdo vůdce a honit si své ego a často je to nízký člověk , takový spolek se pak rozpadne a zůstanou jen ovečky, což jsem zažil a tak vznikne sekta bez mozků s hlavním guruem, všichni se usmívají a tváří se jak jsou strašně duchovní.. Tak mám trochu obavy z vytvoření skupinek příznivců indigového zpravodaje v jednotlivých městech. Ono setkávání se a klábosení po hospodách pro mě osobně nemá smysl, ovšem setkávání se za účelem společné práce na silových místech to je něco úplně jiného... Je třeba konat nežvanit.. Vážím si toho že Silva této diskuzi nechává volný průběh a nepasuje se do role inkvizitora a tím nevytváří skupinku svých slepých příznivců a uctívačů to by byl i její konec..

Aby z takového setkání nebyl průšvih, tak by mělo být právě jasné, že není vhodné, aby někdo vůdcoval. Někdo se na někoho lepil, někdo někoho následoval, někdo někoho předělával a naváděl ho na své stezky. V této události, co se děje, vidím jako velice důležitý vlastní prožitek, vlastní porozumění dějům, aby to poznání bylo prožité a vnitřně integrované.
Ale věřím, že časem to půjde. Jednak věřím, že přijdou další vlny dimenzionálního vzestupu a konečně snad i veřejného odtajňování, co se děje, že mimozemšťani a nepřátelé typu Kabala už nebudou takové mystérium a že časem přestanou být naše mysli v takovém vypětí a chaosu a vše se tím pádem dostane do mnohem klidnější roviny.
A souhlasím s tebou, že Silva tu diskuzi udržuje v dobré formě - zatím dala tipec jen vyloženým trolům, to je dobře, protože kde se nechají řádit trolové, tam je konec debaty a vznikne jen a jen předrážděná válka.

Děkuji touto cestou všem,co reagovali. A velice ROZUMNĚ...Házím sem pro osvěžení a naději jednu takovou fosilii... https://newtube.app/user/yandex/YoCIBJN

Setkávala jsem se nejmíň dvacet let s lidmi se sboru, kde jsem zpívala, s řadou jsem jezdila se Společností pro starou hudbu nejdřív do Kroměříže, pak, když to komunisti zatrhli, do Valtic. Nešéfoval to v podstatě nikdo, založil to pan profesor Venhoda. Úžasný muzikant. Měli jsme krásná přátelství i se zahraničními zpěváky například s Martinem Scziczinskym (čte se to Ščičinský), který uměl zpívat téměř všechno od altu po bas. Mám zřejmě úplně jiné zkušenosti. Je pravda, že je velký rozdíl mezi jogíny, Tai-čisty a zpěváky. S panem doktorem Kindlerem, který měl delší tituly než jméno jsme jezdili po světě a nikdo se nad nikoho nepovyšoval, ani nás to nenapadlo. Byli jsme prostě prima parta, která si dobře rozuměla. Byl to konec sedmdesátých let a osmdesátá a devadesátá léta. Kromě toho jsem jezdila pracovat s dětmi na tábor Uranových dolů. I tam jsme si dobře rozuměli a nikdo nikomu nešéfoval. Pokud se budeme bát se spolu setkávat, abychom nevytvořili sektu, tak tomu moc nerozumím. Naučila jsem se při tom spoustu věcí, vyslechla spoustu příběhů. Martin sice zpočátku uměl jen anglicky a polsky, ale postupně se naučil česky, byli jsme zpívat i v Bratislavě. Zpěváci byli rozhodně komunikativnější, mám za to, že je to tím, že se musí vzájemně slyšet, když chtějí spolu zpívat a respektovat pravidla hry, když zpívají ve čtyřech i pěti hlasech. Problém může nastat i v běžném zaměstnání, pokud se do vedoucí funkce dostane někdo, kdo to nedává. Ve Strojimportu jsem se setkala s jedním klukem, se kterým jsem chodila na angličtinu a tam byl prima, byla s ním zábava. Když se pak v podniku dostal do vedoucí funkce, změnilo ho to k nepoznání. Tohle bychom se ale měli naučit zvládnout, pokud se snažíme o vzestup do vyšší dimenze. Tam se tohle 3D soutěžení, kdo je lepší a kdo bude šéfovat nedostane. To je a zůstane 3D. Mám i negativní zkušenosti se šéfy, kteří si hrají na něco, co nejsou. Silva si na nic nehraje. S jejím typem šéfů (prof. Venhoda, Dr. Kindler, Martin, Jirka) jsem zažívala opravdová přátelství. Část jich už bohužel nežije. Byly a jsou to velké osobnosti s velkou vnitřní pokorou a láskou a přátelstvím v duši. Dnešní generace moc komunikuje po internetu, mobilech a podobně. Vyrůstala jsem v úplně jiné době, kde se vztahy rozvíjely v přímém osobním styku, tam se neupřímnost neschová tak dobře. Odmítám se bát. Vím, že to jde a že je to jediná cesta k vzestupu. Hraji-li si na něco, co nedokážu udržet za všech okolnosti, tak si jen něco namlouvám. A to mně ze 3D nedostane. Zdravím:) Alena

Já se omlouvám, že mám takový přístup, ale doopravdy z takových hromadných setkávání obavy mám. Mám za sebou extrémní příběh, který se bojím i jakkoliv více soukromě intimně sdílet - potřebuju mít nějakou komfortní zónu, těžko si představím, že budu takové zážitky otevřeně sdílet někde v hospodě. I tady to už možná přeháním - protože ty zážitky jsou extrémní.
Tohle není žádný pěvecký sbor.
A nedonutí mě k tomu ani vydírání, že nebudu 5D.
Já se omlouvám Aleno, ale prostě to tak necítím, důvody jsem vysvětlila. Nikdy jsem nešla ve skupině, vždy jsem šla sama. Možná se to v budoucnosti nějak změní, ale prostě teď se toho bojím.
A není to kvůli tomu, že jsem neupřímná, ale kvůli tomu, že mě to málem zabilo, to, co jsem zažila, bylo extrémní a bojím se lidí a jejich nepochopení. A jejich snahu mě předělávat a vést.
Srovnávat naši societui s pěveckým sborem podle mě nejde, je to špatné srovnání.

Milá Anči, napadlo mě, že budete na Alenin příspěvek reagovat, tak Vám zase píšu a znovu moc děkuju za to, že jste se s námi podělila o svůj příběh, který mě silně zasáhl a rozumím i vašim obavám ze setkání. Mně je blízká vaše individuální cesta, sama jsem taky spíš introvert. Je mi už 55 let a moje citlivost a otevřené vědomí mě v mládí přivedlo leda tak na psychiatrii, tehdy prostě byla taková doba. A já mám dodnes problém něco o sobě veřejně napsat a proto děkuju všem, kteří tady svoje příběhy a prožitky sdílíte a já jsem tu našla blízké duše :) Co se osobního setkání týče, tak myslím, že si není třeba dělat už dopředu nějaké obavy a limity, jak by mělo ev. probíhat, s meditacemi nebo bez, mohla by to být jen čistá radost strávit společně příjemný čas, se slovy i beze slov, podle nastavení a chuti každého. Možná, že i Alena to měla tak nějak na mysli... Zdraví Rea

Děkuju, tím se mi potvrzuje to, o co tu jde. Psychiatrie a sociální stigmatizace, velice odvážné sdílení zážitků za hranicí veškerého civilizačně sdíleného poznání. Navíc současná událost nemá obdoby, minimálně od dob Atlantidy.
Moje prožitky jsou extrémní, celý svůj život vnímám zpětně jako misi.
Já jsem se veškeré psychiatrii vyhnula obloukem, protože jsem to už měla umožněno zákonem. Nikoho jsem neohrožovala. Ten boj proti náloži temnoty od vesmírných zločinců byl extrémní. Civilizační povědomí o této věci je dodnes slepé a vše záleží na procesu dimenzionálního vzestupu, planetárních klimatických změn, které se začnou projevovat a kontaktu naší cilizace s Galaktickou federací. Vše je obrovská smršť změn.
Dodnes denně věnuju této záležitosti X hodin denně, protože jsem se rozhodla s tím jít a pochopila svoji roli v tomto procesu.
Aktivně svým vědomím působím v planetárním poli za pomocí dimenzionálních technologií na vesmírné úrovni, které jsou zabudovány v naší planetě. Šlo a jde o kosmologické procesy. A tato záležitost mě stále ohlušuje, vím, že nevidím, nejsem ještě v situaci, kdy bych nad vším měla nadhled a dokázala toto s někým sdílet osobně z očí do očí. Jenom vyrovnat se s tou vesmírnou cháskou je běh na dlouhé lokty - už jsou poražení, ale nedávno. Co to bylo za pakáž? Nějaká banda hnusů, co se zmocnili vesmírných dimenzionálních technologií a hráli si na desperados, co si sem tam odchytnou planetu včetně obyvatelstva a odvlečou si jí do otroctví. Rezignovali na spirituální vývoj, neabsolvovali běh inkarnací podle kosmického zákona. Je to, jakoby vás terorizoval prvok z bukru.
Mám z toho traumata, která mi pomáhá léčit GF a ze kterých se pomalu dostávám. Zkrátka to pro mě není volnočasové téma na setkávání se.

Situace bude jiná, až přistane GF, odtajní se záležitosti této události. Kdo si doopravdy přizná, že v podzemí byly nepřátelské rasy, které měly naší planetu obhozené smyčkou, co nás táhla do pekel a že nás čeká kontakt s mimozemšťany?
Zároveň chápu, že ne každý může, nebo musí procházet takovým extrémem, jako já a že mnozí vnímají tuto záležitost s jinými vjemy a úkoly a že Alena, která je společenská, vlídná a vnímavá, má taky svoji úlohu.
Jen toto není jen nějaká volnočasová zábavná aktivita, je to velký proces, obrovský planetární a civilizační přechod.