Indigový zpravodaj

Ano je to přesně tak, moje zjištění, že mám rakovinu mělo tři fáze:
1) šok, ano, ona opravdu existuje a já jí mám
2) zúčtování - proč se mi to stalo a že jsem nechala své ,,neléčené emoce" dojít tak daleko, prakticky u mě nastalo sebedestruktivní jednání výkladem raději zemřu než to řešit...
3) smíření, neboj se, vše dopadne tak jak má
Nyní si hlídám hlavně své emoce, co vysílám a o čem přemýšlím, vše je v hlavě a také ta strava, což mi dělá ještě problém, rozhodně chci žít, dostala jsem šanci

Když jsem byl v Jižní Korei tak jsem si oblíbil jejich národní jídlo. Kimči. Původně je to z Číny, jak jsem se dozvěděl v muzeu kimči. Hned vedle je několikapatrová budova ve který je výzkumnej ústav a zjistilo se, že to má preventivní účinky proti rakovině. A vůbec je to hrozně zdraví. Základ je čínský zelí, ale dá se nahradit snad jakoukoliv jinou listovou zeleninou. Důležitý je pak čili, rybí omáčka, zázvor, česnek. Kimči mám doma furt. Na youtube je dost receptů. Zaměřil jsem se hlavně na postup a důležitý ingredience, zbytek dělám podle pocitu. Dá se to přidat klidně i do klasickýho zeleninovýho vývaru, dát do talíře a na to polívku nebo si uvařím rejži a k tomu jen to kimči popřípadě s chlebem nebo jiným pečivem.

Lidé v Kanadě dělají úžasnou věc, postavili se vládě, to vy tu jen nadávate ponořen do svých černých myšlenek, ale ti lidé se rozhodli, že už tak dál nechtějí žít, nechtějí o tom pouze mluvit, tak jako vy, oni se rozjeli do Ottawy změnit systém a policie stojí za nimi. To oni mění svět, ne vy svým pravidelným řečněním tady.

Meditacky boli vzdy pre mna velka zahada,rozhodne pozriem,stale vidim velky prd, ako sa hovori, iba cistu hlboku tmu,ani umenie ako odporucala silva mi nepomaha, prve a zatial jedine videnie ktore sa spustilo same,som mala pri videu simony laskovej ked hovorila o sfinge a vedomostiach vnej ukrytych,predstupila som pred sfingu zrazu som letela vesmirom a pristatie bolo proxima centauri,co to znamenalo naozaj netusim.

Mám takový pocit, že v meditaci vidíte větší vědu, než je. Tai-či je meditace v pohybu. Konkrétně to znamená, že je zapotřebí být soustředný na to, co dělám, abych neublížil sobě, ani partnerovi. Čím víc toho umím, tím je víc úrovní, na které se potřebuji soustředit. Protože se cvičí minimálně hodinu a půl v kuse, na letních soustředěních čtyři hodiny dopoledne, tři odpoledne a pak pro zájemce ještě něco večer, není to jogínské soustředění na svíčku jednu až pět minut, nebo "kráva v ohradě" - také na pár minut. Protože jsem akční, vyhovuje mi víc Tai-či. I když krájíte cibuli a neposkakuje vám v hlavě několik neposedných opiček, které se snaží prosadit jedna přes druhou, je to meditace. Je zajímavé, jak málo lze vysvětlit některé pojmy slovníkem naší kultury. Věděla jsem, o čem ti dva mluví. Sama bych to vysvětlila asi takhle.
Opět příběh. Na závěr hodiny Jógy nám dal učitel úkol: Zkuste si uvědomit, kdy se začnete připravovat na další cvičení. Tak.
(A pak si zlomil nohu a měsíc nepřišel). No, nesmím se nacpat těsně před cvičením. První myšlenka mi však dlouho nevydržela a postupovala jsem dál až do okamžiku, kdy jsem pochopila, že klid, který při cvičení získám, nechci ztratit a tudíž se musím soustředit na jeho uchování celou dobu až do začátku další lekce a vždy, když zjistím, že jsem někde jinde, musím se vrátit co nejvíc do klidu. Je to veeelmi dlouhodobá práce. Chce spoustu lásky k sobě, odpouštění všemu a všem, trpělivosti, smyslu pro humor místo naříkání a roztrpčení, chápání svých kladů i slabin ... a hledání. Typu své paměti, rozsahu, způsobů učení. Když jsem teď chodila kupovat kameny, potkala jsem řadu dalších lidí, kteří hledají to samé. Svou opičí bandu v hlavě jsem ze začátku zastavovala tím, že jsem si začala zpívat nějakou pozitivní písničku několikrát po sobě tak, aby mi zůstala v mysli. To odstranilo vtíravé starosti. Můžete to vyzkoušet. Hodně zdaru:-)

Meditace je jen stav mysli, není potřeba něco vidět. Je to jakýsi stav zvláštního uvolnění, a přitom určitě bdělé pozornosti. Někdo se do něčeho takového dokáže dostat třeba i při běhu, nebo i žehlení :), každý má svoji osvědčenou metodu, někomu sedění na zadku se zavřenýma očima prostě nefunguje.
Mě se do toho párkrát podařilo dostat za chůze. Je to jedna ze starobylých zapomenutých technik z prapůvodní jógy, jak jsem později zjistil. A spoň já neznám jógovou školu která by tohle cvičila.

Meditace je stav určitého plynutí, kdy je člověk v souladu se sebou, s božstvím. Malé děti tohle umí přirozeně, dokud je to neodnaučíme.

Škola na meditaci v chůzi asi není. Jóga se předávala hlavně praxí a některé věci z toho jen někomu. Už jsi zkusil propojit při tom spodní čakry s planetou? Na Józe nás učili, že emoce jsou závislé na chemii krve a pokud z ní vypálím jednu složku, ta druhá se přihlásí a já se pak po stresu začnu smát. Nebo obráceně - pokud nemám odpracovaný úspěch a vyhraju něco, organismus bude reagovat obavami a negativně. Důležité je být v klidu a rovnováze se sebou a svědomím.
Je inspirující číst, všechny komentáře. Dodala bych, že důležitá je samotná cesta, která nás učí trpělivosti, nevzdávat se při neúspěchu a hledat jak dál, vytrvalosti a dalším vlastnostem, které přinášejí úspěch při řešení čehokoli a kdykoliv. Pak je ještě důležité vypnout autopilota, který nás nutí chodit kontrolovat, zda jsem zamkla, protože jsem to udělala automaticky bez přemýšlení. Docela mně rozesmály děvenky, které si chtěly koupit nějaký kamínek, aby se uklidnily a získaly schopnosti, po kterých toužily. Všechno prostě koupit nebo si vyloudit nejde. A praxe dělá mistra.

Možná ta škola není proto, že chodí úplně každý. Na druhou stranu lidi by měli chodit co se dá, protože na to ty nohy máme. A ono na to brzo dojde podle mě. Od novýho roku chodim všude po městě i za město pěšky. Třeba k babičce chodím hodinu tam a hodinu zpátky. V průměru chodím tak 7km/h. Do kopce si trochu pomáhám tak, že se dívám před sebe, ale ne až na chodník. Někam mezi. Člověka pak tolik nepálí svaly. Jednou se mi podařilo dostat se do "bubliny" kde jsem si mohl kopec upravit. Fyzicky jsem cítil, že jdu po rovině a i to tak viděl. Nebyl problém to vidět a cítit, že jdu z kopce dolů. A to není jediný co se člověk dokáže naučit. Lépe řečeno věřit, že dokáže bez nějakého biflování. Knihy co jsem přečetl bych spočítal na prstech jedný ruky. Ono bohatě stačí si je dát vedle postele a věřit, že je během spánku načte. Určitě někteří z vás si pamatují jak si dávali sešity pod polštář před písemkou a potom se to v pravou chvíli vybavilo.

Richard Barttlet: Matrix energetics - úžasná knížka. Dvojnásobný doktor, jako dítě ho docela šikanovali. Koupil si knihu myslím o karate a pak útočníka smetl nějakou "katou" pokud si správně pamatuji termín, aniž by knihu otevřel.
Jinak: Cvičila jsem Jógu řadu let a měla pocit, že to už docela umím. Pak jsem si šla udělat cvičitele Jógy III. A ejhle, překvapení. Otevřel se mi nový prostor. To už jsem byla opatrnější na unáhlené závěry a po nějaké době praxe s dětmi si šla udělat II. Na úroveň I. se necítím. Pak jsem začala dělat Tai-či, které mi víc sedí, protože jsem sluneční lev a potřebuji pohyb.
Je fascinující, kolik různých postřehů jsem našla v komentářích. To převibrování na jinou úroveň po práci se Silvou sedí. Je za tím neskutečný klid a láska. Mně to vypne, ale neuspí jako se to může stát při Józe. Nemám to dostatečně prozkoumané, nicméně mně to přitahuje jako magnet. Přijde mi, že zas stojím před nějakými dveřmi, jako byl cvičitel Jógy, za kterými bude poněkud šok, nevím, jak je otevřít, ale moc ráda bych to udělala. Zatím tedy pracuji na tom, co je mým úkolem v práci, raduji se ze zlepšování vztahů a hledám cestičky, jak se dostat ke zvnitřnění pravidel. Když mi ta pubertální parta popřeje hezký víkend a poděkuje za spolupráci, mám pocit, že dobrý. Nestačila jsem se divit, jak dnes uklidili třídu. Jen jsem uznala jejich práci a bránila je. Tak uvidíme, co bude dál.

Zajímavé. Přesně o tomhle mluvil M.Coufal v jednom Poselství. Že je zásadní napřed zlepšít vztah k sobě, upravit vztah k vlastní rodině, pak k sociální skupině kde žiji (to se týká i pracovního kolektivu), vztah k zemi kde žiji.
Čili žádný zběsilý úprk a snaha o nějaké bleskové převibrování.
Kdo na sobě pracoval delší dobu, má teď míň práce, kdo začal nedávno, toho ještě čeká fuška. Byť se zdá že tenhle rok jde vše ještě o něco líp.
Každopádně tvůj skvěle fungující intuitivní přístup ti člověk může jen závidět :)
Ty roky jógy/tajči a aktivního seberozvoje se zjevně vyplatily.

Jen mi tak nějak připadá, že si člověk musí vyvinout částečně vlastní metodu. Že ty staré osvědčené metody co ještě pár let zpátky fungovaly, teď už nefungují. A přes intuici je to nejrychlejší a nejsnazší.
Chytat se nějakých systémů, škol a guruů, to člověka jen brzdí.

Naprosto souhlasím. Intuice je naprosto zásadní. Je ale nutné se naučit sní pracovat. Já víc slyším, co mám dělat a občas jsem zkoušela i trucovat, jakože "Tohle snad přece ne!" - když něco vypadalo nepohodlně. Vidím opravdu málokdy a to se moc odmítnout nedá, to je vždycky pecka. Neposlechnout se nikdy nevyplatilo, i když to na první pohled vypadalo zběsile, rada zjednodušila řešení. I s různými guruy zacházím stejně. Buď je intuice, nebo vedení shora odsouhlasí, občas i nařídí, nebo zadá souřadnice za jakých je spolupráce možná. Při plánování dovolené se tak vždycky dívám, jestli tam něco je, nebo ne. Pokud nevnímám nic, obvykle mi plán nevyjde a je třeba ho změnit. Jednu dobu jsem tenhle radar neměla a nějakým způsobem jsem věděla, že ho nemám a potřebuji se k němu vrátit. Je to velmi konkrétní pocit v těle, popsat to však nedovedu. Když jsem zpívala v kostele, kněžím připadalo, že by nade mnou potřebovali kontrolu a chtěli, abych se svých schopností vzdala. Když jsem se jim smála, že nejsou moje a klidně jsem odříkala co chtěli, byli z toho paf. To, že jsem o nic nepřišla, naopak - bylo pro ně těžko stravitelné. Je třeba se k tomu stavět zodpovědně a s pokorou a pořád na tom pracovat.

Na druhou stranu zase musím konstatovat, že jsem přežil mládí jen díky tomu že jsem intuici a nějaké vedení shora neposlouchal. Celkově mi připadá že to vedení shora je naprosto v rozporu s mými zájmy.
A když se ohlédnu za minulými životy, tak většinu problému mi způsobilo, když jsem se řídil svým svědomím.

Zcela zjevně to tu funguje ve stylu "kdo nic nedělá, ten nic nezkazí" respektive nevyrobí si žádnou karmu.
Jakoby člověk tím že se vydá cestou intuice vstoupil na minové pole, a jediný krok který udělá v rozporu s intuitivním vedením, může být osudný.

To je ta odvrácená strana fungování dle intuice, protože ten shora kdo člověka řídí, jej dostává do čím dál obtížnějších situací. To je tedy svoboda jek řemen :-/

Nicméně asi máš pravdu, že když už ta intuice funguje na 100% tak je to OK.
Jen si říkám, jak s tímhle koreluje tvrzení Ledvinky a spol, kterému údajně ten nahoře přihrává to co chce a to co potřebuje, když je v souladu s intuicí. Zatímco jiné TO máchá v čím dál větších sračkách a čím dál obtížnějších situacích.

Bohužel musím souhlasit s P.Ch. který říká že původné starobylá jóga se dochovala možná někde v himalájích.
Ta evropská, to je spíš takové spartakiádní cvičení. I v té Indické jsou naprosto nesmyslně složité pozice (proč udělat něco jednoduše když to jde složitě), v podstatě si tím zničíš minimálně kyčelní klouby. Čili je to vhodné spíš pro lidi zatuhlé než flexibilní.
Možná je to tím, že jóga je hodně volní záležitost, jako bojová umění. Mě tedy jóga spíš škodila. Ale někomu zase perfektně sedí.
Zajímavé je, že třeba Pranajámě se většina vyhýbá jak čert kříži, a to včetně mě, ikdyž je vysoce efektivní. Nepřišel jsem na to proč se tomu většina vyhýbá. Že by to mělo nějaké svoje rizika a úskalí, když to cvičí "západní barbar" bez hlubších znalostí a souvislostí?

To takový ČIKUNG mi připadá nejmíň 20x snazší a zároveň efektivnější než klasická jóga.
Ona vůbec práce s tělem je hodně podceňovaná věc, přitom i ta vede k rozvoji ducha a k uvnitřnění. A v dnešní době víc než cokoliv jiného.
Kdo má problém se uvnitřnit, ten se potřebuje napřed dostat z hlavy do svého těla, a pak se dostane i do svého srdce. Proto je práce s tělem tak důležitá. A neradno ji podceňovat. Jen si najít takový styl který mi sedí.
Ona nás k tomu doba stejně donutí :)

Ono také záleží jak na tom člověk zrovna je. Já nemám s meditacemi problém, stačí se několikrát zhluboka nadechnout a jsem tam. Stává se mi to i když jdu se psem. U cesty po které chodíme je hromada vánočních stromků, sváží je tu z celého města a jednou za čas to štěpkují. Pes z toho cítí různé pachy tak tam dobu očichává stromky a já tam stojím a nasávám vůni jehličí. Říkám tomu, že tam chodím fetovat :D Stačí mi několikrát vdechnout vůni jehličí a už jsem někde jinde. Ale naposledy u meditace se Silvou jsem cítila, že mám v sobě nějak moc energie a vůbec jsem se nemohla uvést do meditačního stavu, uvnitř jsem byla naprosto klidná, uzemnila jsem se a pustila přebytečnou energii do země, ale stejně jsem cítila jak jí mám stále moc a vibruji. Jestli to byla příprava na to co následovalo to nevím. Začala jsem se převibrovávat. V současné době mám hlavu jakoby vyprázdněnou. Musím se na něco zaměřit a začít o tom přemýšlet to pak je stejné jako dřív. Ale když o ničem nepřemýšlím mám v hlavě úplně prázdno. Prostě jen jsem. Byla jsem klidná uvnitř i předtím, ale tohle je něco jiného. Víc vnímám sebe, svou duši protože se mi v hlavě nehoní zbytečné ptákoviny.

Mám to podobně. Hlavu mám prázdnou. Nechám se vést srdcem. Když je toho na mě hodně. Hlava to nedává. Srdce ano. V tomhle stavu jsem téměř neustále.

Co když má někdo problém, že žije zprávami v hlavním proudu TV rádio a já ne. Hádky kvůli tomuhle už ne. Nedá se to ani s příbuzným... jde hned přes hysterický záchvat.

Ve videu byla řeč o vypnutí u nějaké činnosti. Já třeba schovávám použitý svíčky. Jednou za iks si k tomu sednu a vyšťourám držáky knotů a vyškrábu zbytky vosku. To pak dám dohromady do skleničky od svíčky a rozpustim ve vodní lázni. Nechám stuhnout a pak to zvrchu seškrabuju a postupně po troškách to přidávám do čajovek co hoří u oltáře, když už je vnich vosk zcela rozpuštěnej. Takže pak jedna čajovka hoří klidně celej den, když se včas přidává vosk.

Zdravim zítra se schvaluje novela pandemického zákona ,zavádí milionovou pokutu pro fyzické osoby co neuposlechnou nařízení min. zdravotnictví třeba povinou vakcinaci u další podzimní vlny plánovaného nového koronaviru.. Pojdme tomu zabránit pustil jsem GP a dnes v 18h začnu s meditací budu rád když se někdo připojí na záměr: neschválení novely pandemického zákona.

Připojím se. Taky se mi ta novela vůůbec nelíbí.

Já bych zůstal vklidu. Podle mě je to zbytečná aktivita. Zkoušejí to. Pošetřil bych sílu na později. Nebo jí věnoval přírodě.