Indigový zpravodaj

Je tu jedna velmi zásadní věc k diskusi. Jak je to vlastně s tím přechodem do 5D ?
Ale myslím reálně, ne zidealizovaně ezo-sluníčkově.
Řada lidí podléhá (podle mě mylnému) přesvědčení, že oni si jaksi individuálně, případně s rodinou, odvibrují do 5D, a co se děje ve 3D je pak nebude muset zajímat.
Já se domnívám, že je to pravda jen částečně.
Z iluze tyto lidi brzy vyvedou stoupající ceny energií, potravin, benzínu, atd. Je zjevné že se prostě není možné zcela izolovat od toho co se děje v naší společnosti.
Řada lidí co unikla na venkov můžou dopady těchto opatření zmírnit, sehnat levnější potraviny, topit levnějším uhlím (které ale taky zdražuje), nicméně benzín si na poli nevypěstují, aby se dostali autem kam potřebují (veřejná doprava taky pomalu začíná kolabovat).

Zvláštním případem pak jsou ezo-guruuové, kteří jsou někde na venkově, ve svém malém přírodním ráji, povzneseni nad starosti obyčejných smrtelníků, už tak napůl v 5D. Ale ty statisíce, které dojí ze svých oveček, které bydlí v paneláku ve smradlavém městě a chodí do mizerné práce s náhubkem, jim vůbec nesmrdí.

A to nejme ještě u konce. Co když se přelije válka i na naše území? Vypadá to čím dál pravděpodobnější. Opravdu si budou ty ezo sluníčka hovět ve své 5D a to co se děje okolo se jich nebude týkat?
Já o tom dost pochybuji.

Podle mě tu budou ještě dlouhou dobu vedle sebe existovat 3D a 5D svět. Možná desetiletí, možná ještě staletí. Ale oddělené nebudou, budou se navzájem stále ovlivňovat. Otázkou je, do jaké míry se budou ovlivňovat, a já myslím že do značné. Podle mě nikdy nebylo cílem "odkrojit" 3D realitu i s 3D lidmi, zmuchlat ji a hodit do koše, aby si ten zbytek v klidu vegetil ve svém 5D ráji. Tohle mi moc nesedí na Stvořitele a jeho plány. Protože tam jde o to dát šanci co nejvíce lidem.
Zatímco dnes je opravdu probuzených a přecházejících naprostá hrstka, pár procent.

Ale možná o tomto procesu přechodu má někdo lepší a fundovanější informace než já. Takže sem s nimi :)
I já se rád poučím, případně poopravím chybné předpoklady.

Petře, to že toto přechodové období bude trvat několik desetiletí, tady řekla nejen Silva, ale pan Coufal dokonce mluvil o roce 2090. To hodláš srážet optimismus a energii lidem ještě 50 let? Bez víry v lepší -by nepřežil na planetě nikdo. Každý máme velmi těžká období, střídající se s těmi lepšími, abychom nabrali zase trochu sil. A každý jsme teď někde jinde. Pokud toužíš zažít posilující zkušenost, zajeď si tam, kde jde lidem skutečně o život. Já prožívám nejlepší léta svého života s vědomím, že už jsem tady něco dokázala a pokud bude potřeba, kdykoliv pomůžu druhým podle svých možností. A pokud to neklapne, tak se ráda za pár let na Zemi narodím znovu, pokud mi to bude dovoleno. Máš přehled a v mnoha věcech pravdu. Ale vždy, když Sylva řekne nějakou povzbuzující informaci, tak tu positivní energii, která tady nastane, se snažíš z nějakého důvodu (???) honem zašlapat do země. Promiň, spousta mnohem moudřejších žen se tě tady stále snaží nějak povzbuzovat, já vyrostla v tvrdém prostředí a musím se laskavosti ještě moc učit. Brunton (nebo Bardon) tvrdil, že lidé by měli s duchovnem začínat až po třicítce, až plně zvládnou materiálno, protože by se z toho mohli zbláznit. Možná na tom něco bude. Děkuji za to, že jsem se mohla vyjádřit.

Ludmilo, děkuju, že jsi napsala tenhle komentář! Váhala jsem, jestli něco napsat, ale ty jsi to vyjádřila opravdu krásně....Každý máme v životě těžké, bolavé, někdy jen těžko snesitelné chvíle....takových jsem zažila nespočet...ale potom zase přijdou ty krásné časy, momenty radostí - těch velkých i úplně obyčejných - jako třeba dobré jídlo, slunečný den, procítění vděku, že jsme se ráno probudili celá rodina ve své posteli....
Prošla jsem tolika temnými údolími a řešila úplně bezvýchodiskové situace (vždy se to východisko našlo, i když třeba "na poslední chvíli") a zrovna teď do podobné situace určitě mířím, nemám řešení, nepustilo mne to k nějakému "prepperskému činu dopředu", ale neztrácím víru a důvěru, že až opravdu dojde "na věc", zvládnu to, nevím, jak, ale vím, že ano....

Myslím, že Viktor Frankl (psycholog, který dokázal silou své duše projít koncentračním táborem) řekl, že člověk snese jakékoli utrpení, jakmile a dokud mu jeho život dává smysl.
A co se energií týče, tak osobně opravdu už několik měsíců cítím velmi podpůrné síly! Teď kolem Ostary opravdu velký potenciál započít něco nového a veskrze pozitivního!
To ale neznamená, že je, anebo bude vše sluníčkové. Procházíme životem a potkávají nás různé lekce, lidé, situace,, jednou se chytáme dna, abychom se mohli už konečně odrazit, a jindy tančíme životem, a na této cestě nás mohou provázet různé energie - ztěžující, neutrální a podpůrné, a teď jsme v těch podpůrných energiích, aspoň takto to cítím :-)

Tak ať to dáme :)

Taky mě to nějak nechce pustit k prepperství. Což mě docela znervózňuje. Protože většina lidí v mém okolí se docela dobře zabezpečila, co do nemovitostí, příjmu a tak, i ezo guruové zuřivě budují své honosné venkovské latifundie, hromadí miliony... (stačí si spočítat kolik z toho vytřískají když májí plný sál oveček plus online kurzy)

A mě to nepustí ani k základnímu prepperství. Začínám mít nepříjemný pocit že za tím stojí síly co mi nejsou příznivě nakloněny. A nebo neblahá karma. Pořád si nedovedu představit co z tohoto pro mě může vzejít dobrého, jít do apokalyptické doby s holým zadkem a spoléhat se že "pánbu se postará".

Ta výzva je právě v tom, být připraven na nejhorší, ale věřit v to nejlepší. O tomhle to je. Ne si někde doma v koutě nalhávat, že vše je super a sluníčkové a nic zlého se nestane.

Sebeklam a falešné představy (notně podporované temnou stranou) nás dostaly do tohoto srabu ve kterém právě jsme. Takže si potřebujem nalít čistého vína.

Petře, kdybych vám měla popsat, co se bude dít ve hmotě, tak se obávám že nemáte ani citovou ani mozkovou kapacitu, abyste to strávil, protože sice vidím vize, které mi ukazují, ale ani já sama to plně nechápu... jak my svým 3D realistickým rozumem můžeme pochopit přechod na vyšší realitu? No, nemůžeme. To je prostá logika věci... takže se o to ani nesnažte, pravděpodobně si tím jenom způsobíte další stresy. Věřte moudrým dámám, které jsou starší než my a mají větší zkušenosti s hmotným životem. Pakliže to máme zvládnout, tak to zvládneme. A ti, kteří to nezvládnou, bohužel patří vyšší spravedlnosti. A tak to je.
Mějte se krásně!
Silva

Na tom je kus pravdy. To nemohu popřít. Jenže každá mince má dvě strany. Protože z určité části jsme i tvůrci svého života. A je dobré tuhle tvůrčí část využít, nepromarnit až přílišnou pasivitou.
Ono by to ani nedávalo žádný smysl, kdybychom byli jen jakési figurky na šachovnici. I zvířata a rostliny mají jakousi byť velmi malou svobodnou vůli. Tak co teprve člověk ?

Někdy je těžké umět rozlišit kdy trochu zabojovat, a kdy dát naopak věcem volný průběh.

Určitě. To je, myslím, taky jedna z výzev - rozpoznat, nacítit naše životní témata.
Napadá mne k tomu úryvek z jedné písničky "život tě naučil hrát s kartama, které ti rozdával sám". Často si to představuji a popisuji jako jakousi knihu života - něco tam je naspané, předepsané, nějaké stránky můžeme třeba i v průběhu života přepsat, možná i vytrhnout?, těžké říci, některé jsou volné a my můžeme psát, malovat, tvořit - a toto vše je náš život, který v této dané inkarnaci máme...

Rozeznat, co máme v inkarnačním, řekněme....plánu, co je výsledkem našeho dosavadního žití, a co s tím, to je pro každého z nás úkol...
Osobně jsem to měla vždycky tak, že i když bylo hodně zle, každý den jsem dokázala najít třeba i maličkost, které mne potěšila, pohladila na duši, pozvedla, dala důvod druhý den ráno vstát z postele....nemusela jsem se do toho nutit, od útlého dětství jsem to takto měla.
Hodně se teď povídá o oběti a tvůrci, což je hodně důležité téma pro hovory s naší duší - pasivita i akce mohou být velmi podpůrné, zrovna jako destruktivní, záleží na tom, jak se u toho cítí naše srdce, duše - zda nás vede to této polohy strach, zloba, porovnávání se s jinými, kteří "tam už jsou", nebo pokora, láska, vědomí, že "teď je to ono"

Za sebe souhlasím s tím, že:
Něco já
Něco prostředí, okolnosti, lidé
A něco Vyšší Vůle - Boží, Vesmíru, Světelných bytostí
- a poměr tohoto působení je situace od situace proměnný.

Myslím, že neexistuje cosi jako "kuchařka na život", a proto možná taky rady různých koučů, terapeutů a poradců (i když mnohdy určitě velmi dobře míněné se snahou pomoci), nefungují každému, anebo od určitého bodu fungovat potom stejně přestanou, protože každý máme opravdu svůj jedinečný život a s tím se pojící všechny další faktory, a proto, co funguje jednomu, druhého se netkne, a třetího to pošle ještě níže. Pak jsou tu lidé, jako je Silva, kteří dokáží vidět přímo do karmy, do duše, a tedy do toho jedinečného příběhu dalších bytostí.

Pomoci na cestě nám může spojení se se sebou, jít do srdce, být k sobě maximálně pravdiví

Přesně! Karty jsou rozdané, pak je otázka jak s nimi dovedeme hrát. Proč někdo dostane tak extrémně mizerné karty, že je hra prakticky nemožná, je mi záhadou. Proč tě někdo posílá do v podstaté prohrané bitvy.
Tisíce let pořád dokola. To je naprosté šílenství, které mi nedává smysl ať se na to podívám z jakékoliv strany.

Nicméně je pravda, že mít radost z drobností a být za ně vděčný, to člověku hodně pomůže. Jen už je z toho otrávený, když tisíce let má jen ty drobné radosti a k tomu veliké strasti. Podle Ledvinky je to o tom, že jsme se odchýlili od božského, a pak se pořád dokola plácáme v tom temném, jako v bludném kruhu. Kdoví.

V jednom z nedávných videí, tušim v úplňkovém, o tom docela zajímavě mluvila Silvie Rei. Jak to je, že se člověk pořád dokola plácá v těch stejných problémech, už je čistě vidí, ví že tudy nechce jít, ale vesmír mu to předhazuje pořád dokola.
Jak z toho ven, jsem úplně nepochopil. Asi to je dáno tím, že je tu určitá setrvačnost, kterou je potřeba překonat.
J.Z.Havelka o tom mluví jako o "tankeru karmy" který se stáčí do správného směru velmi pomalu a dá to hodně úsilí.
Co s tím však dělat, když je karma extrémně zrychlená, a člověk na nápravu nemá desetiletí ani roky... to je otázka.

To je hodně citlivé téma - naspala bych to asi tak, že naše duše jsou velmi staré, hodně toho prožily, hodně toho mají za sebou a ne vždy vše činily v Lásce, někdy ublížily hodně, někdy vědomě, někdy nevědomě, jindy ublížily i sami sobě....někdy třeba jen tak zcela "nezvládly" po mnoha životů nějaké téma - třeba majetnost, nemajetnost, emoce, vztahy k rodičům, dětem, mužům, ženám, přírodě, životu, byly tu války atd....a to, co se nám v tom kterém životě stane i nestane, má své důvody, kterým se učíme rozumět, anebo prostě "jen" přijmout to, co je a určitě nejsme jen bezmocné loutky, máme sílu svého srdce, můžeme posedět v tichém hovoru se svou duší a rozhodnout se, jak jsem psala v minulém příspěvku.

Každý den nám přináší tolik radosti - třeba jen ptačí zpěv, vůně jara, východ Slunce (třeba Slované dříve kolem Zimního Slunovratu opravdu nevěděli, jestli Slunko se ještě vrátí, a je tu pořád s námi), to, že ráno mohu vstát sama z postele a umýt se - ani to není pro každého samozřejmostí, dobré jídlo (stačí skromné, nemusí tam být bambilion ingrediencí z dovozu, obzvláště teď na jaře toho kolem nás roste, hojnost Matičky Přírody je všude kolem nás).
I když je život někdy tak moc těžký, tak nevyzpytatelný, každý den nám ale může dát důvod se smát, nebo aspoň usmívat, dělat to, co náš těší, anebo potěšit i maličkostí někoho jiného a říci něčemu, někomu "díky"

Dobrý večer.Nikto nikoho nikam neposlal, každý si sám volí karty s akými vstupuje do hry .Čo znamená ,že moc 15D máme už dávno,pradávno a tak si vieme sami voliť dopredu karty ,ale vstupujeme ,sme v 5D a kto chápe,už si vie v danom momente zvoliť aj ďalšie karty a ťahy a aby táto hra fungovala,musí sa všetko k tomu prenastaviť podľa počtu hráčov ,kde každý bude vedieť voliť pre seba vhodné karty a také mu budú chodiť na ruku k ďalšiemu tahu.Taká hra sa v bežnom živote hrať nedá,takže prichádzajú nové možnosti a zmeny,ktoré to jednoducho dovoľujú

To je pořád jen polovina pravdy. V reálu se tu pak i hodně vyspělé bytosti do konce života plácají dokola v tom samém, neschopné se z toho vymanit. Třeba proto, že rodiče zcela selhali a neodpracovali si to co bylo předem dohodnuto, prostě se zcela vyhli práci na sobě.
Což je typické pro poválečnou socialistickou generaci, která tu zlenivěla, protože jí stát všechno naservíroval až pod nos. V kontrastu s generací jejich rodičů co si museli vše tvrdě vydobýt.
Pozoroval jsem to celý život, ten generační kontrast. Který pak silnně zatížil generaci jejich dětí.
To je jeden z kamenů úrazu, když "vypadne" jedna generace, tak dojde k enormnímu zatížení generace následující.
A platí to třeba i u tak jednoduché věci jako majetek. Když jedna generace prošustruje to co budovaly třeba předchozí 2-3 generace, tak další generace stráví většinu života pracným budováním určitého majetkového základu, a nezvládá nic dalšího. U karmy je to ještě složitější. Tam prostě rodiče naloží svým dětem vše, co nezvládli vyčistit. A tak vidíme různé trosky se potácet životem tak že sotva živoří, zatímco jejich rodiče jsou relativně v pohodě.

To byl ten problém uplynulých tisíciletí, že průšvih si odskákal někdo jiný než ten kdo ho způsobil. V praxi rodové karmy se to pak projevilo výskytem tzv. "vymírajících rodů" s tak velkou karmickou zátěží, že už nebylo ani možné pokračování rodu.

Ono to s tou karmou je mnohem, mnohem složitější, než se v ezo sluníčkářské komunitě traduje.
Otázkou klíčovou pak je, jaké vlastně dnes máme nástroje k odstranění té těžké tisícileté karmy nás i našich rodů ?
Pořád se tu vykládá jaké máme dnes možnosti, ale já je pořád nějak nevidím. A těmi starými způsoby čištění karmy bychom to dělali stovky, tisíce let, ty jsou málo efektivní.

Možná tu mám za jistou pravdu BAN. A schytám to, ale i tak napíšu. Co ty stresy co jste tu vytvořila Vy, Silvie za poslední půl+něco rok v těch "předpovědích" ? A nic se nestalo.. To bylo Ok ? Opět nic ve zlém... Jen je to tak, jak to je. A Petr je tak nějak víc nohama na zemi, v reálu, a píše, co píše. Má za to mé díky. Vlastně napsal, co bych napsal také. Jirka

Já osobně Silvii nic nezazlívám. Pravda, představoval jsem si že by nám od těch nahoře mohla stáhnout nějaké praktičtější informace, jak třeba požádat vyšší bytosti o pomoc, svůj duchovní tým a strážné bytosti, případně ufony apod. Ale když to není, tak to není, co se dá dělat.
Beru to tak že je zde inkarnovaná poprvé, a má v malíku spíš ty nadzemské a galaktické záležitosti, zatímco já za ty tisíce let co tu už tvrdnu, mám dost praktických pozemských zkušeností.
Ideálem by samozřejmě bylo to, aby se ty informace propojily a my měli jak ty vysokovibrační nadpozemské od světelných bytostí, tak ty praktické pozemské. Protože k úspěšnému vzestupu potřebujeme oboje.
K čemu nám budou informace andělských bytostí, když tu fyzicky třeba umřeme hlady, nebo nás zastřelí v nějakém konfliktu. A na druhou stranu, k čemu nám bude když se 100% orientujeme na fyzické přežití jako zvířátka, když přitom ztratíme lidskost a vědomí vyšších cílů.
Reálně nám hrozí oboje. A s obojím se budeme muset umět srovnat.

Petře, držela jsem se stranou, ale je potřeba připomenout:
Všichni jsme se zde propadli vlastní vinou. To, že si procházíme blátem je naše osobní volba.
O pomoc je žádat jednoduché. Prostě požádáte s čistým srdcem a vyšlete záměr. Sledujete Ledvinku, tak víte jak na to.
Pokud se vám ve hmotě něco nelíbí, tak konejte. Najděte si jinou práci, přestěhuje se na venkov, změňte lidí kolem sebe.
Já vím, že venku to vypadá všelijak, ale proč tomu věnujete pozornost? Živíte mamona svou energii úplně zbytečně. Placaté drahocenným zdrojem tam, kde ho nechcete mít a oslabuje vás to. Na co je vám znalost politiky? Stejně nepoznáte všechny zákulisní boje. Politika pohltí sama sebe.
Většina duchovních rádců rádi, abychom se věnovali sobě a pracovali na sobě. Buďte pravdivý k sobě. To je to nejdůležitější. Pokud máte potřebu neustále řešit, co je venku, tak se možná jen vyhybate pohledu dovnitř.
Ano, věci drahnou. No bože... K životu potřebujeme jen střechu nad hlavou a trochu jídla. Vše ostatní je luxus, kterého se můžeme všichni na krátkou dobu vzdát, než se to utřepe. Myslete racionálně, ale klidně. A bacha na tu kritiku. Venku se hraje hra, se kterou jsme souhlasili. Tak ji hrejte tak, abyste vyhrál (sám za sebe, nehledě na celkový výsledek).
Prostě žijte a mějte radost z každého dne. Jde to. Přijde problém, hledejte kreativní řešení mimo staré vzorce, požádejte o vedení.
Nemyslete na to, co bude za rok, za měsíc. Žijte teď.
Není potřeba teď odhadovat, co bude za rok a děsit se, kam že to spejeme. Pokud k zániku, stejně se vám na Zemi už nelíbí, tak se inkarnujete příště jinde. Hlavou nevymyslite to, co je naplánováno a jakých možnosti se nám dostane. Věřte.
Už je teď obloha modré jsi, čistší a slunce má jiný odstín. Doslova pálí bíle. Vždyť takové světlo je úžasný dar!
Hodně štěstí na vaší cestě.

Barča , super si to napisala, presne tak to citim i ja:) Treba sa tesit z kazdej minuty, ved nase duse si este pred inkarnaciou urcili nasu dlzku zivota aj sposob umretia.smrti , tak naco sa stresovat...vsetko je tak ako ma byt presne ako nase duse chceli....A co sa tyka hladomoru, tak pampeliska-pupava, listy, kvety aj koren obsahuje vsetko co nase telo ako vyzivu potrebuje....Citala som o jednom muzovi ktory roky jedava len pupavu, ziadne ine jedlo a tak svalnate a krasne zdrave telo som este nevidela....takze ludia pampelisky su zdarma:))

Výborně, pampelišky začínají kvést a plavkova sezóna za rohem :D tj akorát načasování! :D
Ne, opravdu jsem myslela na to, že se dá vyžít z brambor a rýže, občas něco na zpestření. A sama příroda nabízí tak krásné dary.... Nějak to prostě bude.
Jedna moudrá žena mi kdysi řekla, že i během válek se lidi milovali, brali, měli děti, stavěli,... To je kolo života :) Opravdu je to o tom nebát se žít.

No že by jsme si to tady vybrali tuto hru to bych neřekl, prostě jak se jednou duše dostane do koloběhu sansari tak ji to semele a věci mohou dopadnout hodně blbě jako tady na planetě Zemi. Názor duchovních lidí že je to OK učíte se a podobně ,neberu jsou pod vlivem metrixu často sebemrskači bezmosci. Lidé kteří jsou nespokojeni ,bouří se , vidí co je špatně ti se opravdu probouzí, jejich duše už to nehodlá tolerovat a začíná měnit kolektivní vědomí lidstva. Rady typu nech politiky, pracuj na sobě žij si ve svém fantaskním světě oddělen od všeho špatného je strkání hlavy do písku a to metrix chce takoví lidi nejsou nebezpeční ,stačí jim k životu málo , miska rýže někde v ašramu a život zvířátka.

Docela to tady v diskuzi začíná vřít, a rozhýbávat se. Je vidět že už jsme v energii Berana :)
Zřejmě se začnou měnit i věci na politické a mezinárodní scéně, a to s velkým rachotem. A další lidi konečně procitnou, po tom šoku z války. Už pochopí že takhle to dál jít prostě nemůže a nesmí.

Vtip je v tom že v tomto duálním vesmíru jsou většinou pravdivé oba protipóly zároveň. A sjednotit se to dá asi jen pomocí srdce. Jiná cesta zjevně není. Dlouhosáhle a naléhavě o tom psali a mluvili velcí čeští myslitelé, včetně stále podceňovaného a nepochopeného Komenského. Tohle totiž byla podstata jeho učení. Ne didaktika a lingvistika. To pro něj byly jen prostředky jak dosáhnout dialogu, poznání a mezilidského pochopení.

Ale když mluvím o srdci, tak to není ta naivní uslintaná sluníčková ezoterická rozbředlost, jakou tu prezentují některé dámy. A na druhou stranu to není ani urputná bojovnost a neústupnost za každou cenu, ke které mají sklony zase chlapi.
Odvážné srdce, to je o něčem jiném. Jakoby oba předchozí protipóly zároveň, a přitom povýšené na úplně jinou úroveň.
Pro to zkrátka nejsou slova. To člověk musí jaksí procítit a zažít sám v sobě.
A tohle se musí naučit většina z nás, pokud jako lidstvo chceme přežít. Komenský to moc dobře věděl, protože to zažil na vlastní kůži, kdy se v Evropě rval každý s každým. A kam má Evropa nakročeno teď?
Kam to dopracujeme bez odvážného a zároveň laskavého srdce?

Tome, dovolím si oponovat.
Určitě nejde o strkání hlavy do pisku. Naopak. Jen si vybírám, čemu skutečně budu dávat energii. Jestli budu pracovat na sobě a naučím se milovat a nesoudit, budu pomáhat okolí, které o to požádá a budu tvořit lepší svět tam, kde to znám, nebo živit nějaké neznámé kauzy a figury. I výchova další generace v souladu s principy slušného vychování, sebelásky a harmone s vlastní duši je nesmírně záslužnou činností.
Jak ale v lásce vychovat děti, když budu plná zloby a zášti vůči "tamtěm", o nichž pořádně ani nevím kdo jsou, co dělají a proč tu jsou.
Politika je útvar, který neprohlédnu a nemohu s ním nic dát. Akorát mě rozčiluje nespravedlnost, což poté do kolektivního vědomí nepřidá nic moc obstojneho.
Nyní dochází ke změnám, které třesou vším. Já si vybírám nezasahovat do dění, které momentálně probíhá, protože mu za sebe nemám co přinést. Svou energii soustředím na konstrukci, ne destrukci. Stavím tedy to, co má smysl. I jedna vypěstovaná květina má tuto kvalitu.
K té misce rýže. Mluvila jsem o uskromnění na nezbytnou dobu. Zároveň to bylo odlehčení od panického strachu, že když zdrahnou potraviny, tak umřeme hlady, protože "co budeme dělat?!". Nemyslím si, že ten vnější tlak potrvá věčně. Vidím ve svém okolí snahy o vybudování komunit, soustředění lidi,... Budoucnost je utvářena mimo systém ze srdci lidí (mluvím o skutečných lidech, kteří umí opravit stroj, vypěstovat zeleninu,... Ne o sluníckarich).
Ono i to vnímání těch pozitivně naladěných lidí je dost černobílé. Jakmile tady někdo začne trochu o lásce, hned je slunickar... No, ono to bude trošku komplexnější.
Zároveň jsem psala, že je potřeba konat i ve hmotě. Přestěhovat se (osobně jsem zjistila, že nemohu žít ve velkých městech), změnit práci,... Udělat takové změny, aby byl člověk šťastný. A ono to pak do sebe začne zapadat.
Takže je to obráceně. Ve skutečnosti je to spíš odklon hlavy od toho, co chce nějaká trendová vlna k tomu, co chci vlastně já. A tj mnohem těžší, než cokoli, co jsem kdy dělala. Ale zároveň to má lehkost, kterou dodává vnitřní klid a štěstí, protože je to v naprostém souladu.
Pokud má slova byla předtím zavádějící, pak doufám, že jsem do toho nyní vnesla světlo :)